kult

bratrstvo

mythologie

pověsti a legendy

skriptorium

gothic

modlitby a zaklínadla

cesta devatera

weihnahtar

historie bratrstva

galerie

kniha návštěv

odkazy

E-mail

Historie Brothrjus Wulfe

2005

Walbaurgaist

Oživení Brothrjus Wulfe. Mokřad. Zakládající příslušníci: Ileana, Adrian, Wilmar a čtyřnozí: Půlměsíc, Ildiko a Sigrid. Bratrstvo tvoří v této době jediný klan: Karpathian Wulfos.

Uprostřed obětiště hořela velká hranice a 24 runových ohňů ve vnějším kruhu. Velký blot, mystérium spoutání a následného osvobození Velkého Vlka a rituální akt spojení kněze a kněžky k oplodnění matky země. Prvně zaznívá zvuk rohů. Přítomni jsou i pohané z jiných tradic a zemí včetně zámoří.

Tomuto aktu předcházel asi rok příprav, kdy se rozvažovalo nad nejvhodnější podobou společenství Starých obyčejů. Název Brothrjus Wulfe (Bratrstvo Vlků) má přímou návaznost na Fraternitas Ulfar (Bratrstvo Vlka), které existovalo v letech 1998-2000, kdy bylo rozpuštěno vstupem nejdůležitějších jeho příslušníků do Heathen Hearts from Boiohaemum. Spojovacím článkem je Adrian Stargard, který byl u založení Fraternitas Ulfar.

Mithasans

Oslava svátku na Wolfstadtu. Pohřeb Ildiko(2004-2005) měl podobu dávných několikadenních rituálů, usnadňujících zemřelým přechod do jiných světů. Na její místo přichází černá Thahaith. Oběvují se nové liturgické zpěvy. V průběhu noci tři obřady. Ileana celebrovala půlnoční obřad oděná toliko do liščí přilby, a s runovým kopím. Po celou noc odcházeli starověrci s obětinami ke studánce pro vize. Zvláštností bylo, že když počalo na východě svítat Ileana která právě pobývala u studánky byla bytostmi pobízena k odchodu. Náš Slovanský přítel Dervan který vyrazil za úsvitu, zbloudil a studánku již vůbec nenašel.

Brothrjus Wulfe začíná pořádat jednou týdně pravidelné obřady ve Vlčím doupěti.

Hlaifaiws

Oslava svátku ve Stubenbachu v pohoří Gabreta. První veřejné vystoupení Brothrjus Wulfe. Bratrstvo provedlo v průběhu tří dnů několik obřadů. V průběhu nočního obřadu k uctění Divoké honby se strhlo krupobití a vichřice, která zlikvidovala tábor a napáchala mnoho škod v okolí. Přesto byl obřad celebrován až do konce, kdy z počtu přibližně 80 účastníků a přihlížejících, zůstalo jich do konce 8 včetně Bratrstva. Podobný úkaz prý místní v tomto období za poslední desetiletí nepamatují. Říká se, že Divoká honba přišla ve své skutečné podobě, neboť černým jezdcům, kteří měly působit v sakrálním dramatu odmítl pár starého plemene válečných koní těsně před obřadem poslušnost a přinutili je, vrátit se zpět do stájí.

Při denním obřadu byla provedena tradiční věštba s koněm kterou provedly Ileana a Terka, vodící grošáka v runovém kruhu..

Poprvé je při obřadu použito všech osm runových standart kola roku a standarta Sunnos swartis s vlčí hlavou.

Někteří přítomní vyznavači Keltské tradice uráželi naše Bohy, čímž jen potvrdili v Boihaemu obecně rozšířený hlas o plytkosti víry synů Teutatisových. Sílu Bohů Vlčích dětí však seznali velmi záhy. Přesto pevně doufám, že v brzké budoucnosti bude možné si tento názor poopravit.

Asans

Oslava svátku znovu na Wolfstadtu. V rámci oslav proběhly svatební obřady. Bára a Martin (Wicca a Asatru) požádali Bratrstvo o svázání rukou v ritu Vlčího kultu.

V jediné noci proběhly čtyři obřady. Velmi silné bylo zvláště pak Wilmarovo mystérium sebeobětování a nalezení run v přilehlém háji. Z použité sady zmizela po věštbách runa Fehu a tím se celá stala nadále nepoužitelnou, neboť runy v sadě musí být vždy stvořené z jednoho stromu a vyryté v jeden čas.

Začíná vycházet sborník věrouky a liturgie Brothrjus Wulfe s názvem „Carpathiana“. První kodex Brothrjus Wulfe.

Hailagaiws

Opět Stubenbach v pohoří Gabreta. Brothrjus Wulfe provedlo obřad k uctění bohyně Helji a související mystéria cesty do podsvětní říše, která pokračovala dlouho do noci. Co se dělo v příbytku bohyně, kupodivu nikdo ze zúčastněných neprozradil. Velkou podporou při obřadech byly čarodějnice, které na sebe převzaly část liturgie a bubnovací kruh Magických hub, který cesty za bohyní pojal velmi tradičně. V průběhu mysterií zmizela runová standarta Hagalaz vážící se k tomuto svátku a byla tedy uznána jako oběť bohyně. Naopak, předchozím období ztracená runa Fehu, byla nalezena v průběhu obřadu v rituálním rohu. Wilmarova sada je tedy znovu kompletní.

Ve Stubenbachu má Bratrstvo velkou podporu u některých Starousedlíků.

Thahaith porodila potomstvo. Vychází 2.díl Carpathiany. Je zhotoven Wulfkraft první z Carpathianských mečů.

Narodil se Akeenah Runar.

Jiuleis

Nejdelší noc v roce.Údolí kouře. Jak je již tradicí na Jiuleis přichází jen ti nejkovanější. Možná i proto že se koná vždy v den skutečně tomuto svátku náležící. Tentokrát je zde jednoznačná převaha žen. Vzhledem k poloze je oheň je zažehnut s posledním slunečním paprskem na vrcholku zalesněného kopce a snesen do údolí. Obřady Jiuleis jsou velmi vysilující a málokdo je schopen přesně vzpomenout co se vlastně té noci opravdu stalo. Brána, posvátný kruh z větvoví jalovce, sníh, devatero ohňů, chuť horké medoviny, posvátné byliny a houby, nádherná hořící borovice obtěžkána obětinami pro bohy, hlas rohů, dunění bubnů. Hořící jmelí a snítka na příští rok. Ten z mužských potomků Thahaith který prvně za úsvitu otvírá oči dostává jméno Baldo, jako oběť boha Slunce. Vychází slunce a oheň je uhašen. Unavené stíny nočních strážců v sněžných pláštích opouští obětiště.

Zanedlouho spatříme skutečný pokus Vlka sežrat Slunce.

Carpathiana se přestává šířit a další záznamy jsou již ukládány do kodexu Carpathiana-Wulfmahts. Vychází Weihnnahtar na příští rok.

2006

Awosmiluks

Stubenbach, Gabreta. Patnáctistupňové mrazy a všude kolem závěje, často zvící výše i dvou lidí. Přesto se návrat ohně podařil. lokiánský Unhultha* posedl bytost v podobě ohnivého kohouta ukrytou v lesích a počal běsnit. Pohrdl mnoha obětinami, nedbaje ostří napřažených zbraní, nešetřil ni žen. Pak mnohých záměn a loupeží se dopustil, čímž napáchal mnoho škod. Avšak oheň nakonec vydal a pochodňový průvod v podobě ohnivého hada se mohl navrátit skrze hluboké závěje zpátky k obětišti na návrší. Pak vzplanula hranice a ohnivé šípy do hvězdnaté noci mohli zvěstovat hvězdnaté noci návrat světla do Midjungardu. Bratr Armaan se zhostil pro tyto dny úkolu záludného pokušitele v pravosti věr a nabyl tak v místě nečekaně obrovské úcty i popularity. Jadza potomek Thahaith zůstává ve Stubenbachu.

O týden dříve připutoval do karpathianské smečky šestitýdenní Akeenah Runar. Ileana tak získává svého průvodce a stává se tak třetí Wulfgudjinon. K pravidelným každotýdenním obřadům ve Vlčím doupěti, přibývá společné uctívání úplňků a novoluní ve volné krajině.

Kalendář Bratrstva se zvolna začíná přizpůsobovat lunárním fázím dle Wilmarova Weihnnahtaru.

Vize přináší nové příběhy bohů a další upřesnění mýtů Vlčího kultu.

Austro

Svátek je tentokrát rozdělen na dvě části. První se odehrává ve Skále, starém obětišti poblíž Údolí kouře. Loučíme se s bohyní Heljou a vyprovázíme jí do její podsvětní říše. Na cestu jí nabízíme oběti o nichž nelze více vyjevit.

Bratrstvo připouští existenci Brothar in hairtin, utajených bratří. Jsou to ti jimž není možné se k naší víře či Bratrstvu svobodně přihlásit před lidským světem. Přesto jsou pro bratrstvo nepostradatelní. Jsou to ti, jež musí být chráněni. Při obřadech se mohou zjevovat s kápěmi maskujícími tvář.

Walbaurgaist

První rok oživení Brothrjus Wulfe. Po roce znovu na Mokřadu. Tento rok ovšem původní rituální kruh zůstal skrytý pod vodní hladinou a tak bylo nutno vytvořit nový na okraji močálu. Přijelo mnoho přátel Vlčích bratří a sester. Divoká noc počala rozpoutáním vlka a zjevením dětí toho jenž obtáčí svět. I tentokrát ne všichni byli schopni ustát vlčí mystéria a zděšení či pohoršení zmizeli do jarní noci.

Počíná se budování svatyně Vlčího kultu poblíž Stubenbachu.

Mithasans

Letní Slunovrat zastihl Bratrstvo ve Stubenbachu. V nedokončené svatyni vzplanula obrovská vatra jejiž plameny se snažili dosáhnouti vrcholků stromů. Zároveň s prvním plamenem vyskočivším zpod křesadla Anpao protnul večerní oblohu Thorův posel. Po té již celý rituál probíhal ve znamení souboje ohně a vody. Cesty za vizemi bičovaly poutníky proudy vody a záblesky od úderů Mjölniru jim svítili na cestu. Přítomnost obyvatel hvozdů děsila nejednoho z polonahých poutníků jimž cesty se mátly. Ty končily u mohyl na osamělé mýtině či v peřejích uprostřed rozbouřené řeky. Nahé bytosti pak křepčili kol ohně dokud pán vod nezvítězil a duch Slunovratové vatry neopustil kruh zahalen oblakem páry.

Hlaifaiws

Zasvěcení Vlčí svatyně v Gabretě. Noční nekromantický obřad aktivující dvojici ochránců byl součástí o níž nelze v současnosti nic bližšího napsat, neboť by hrozilo znesvěcení toho místa. Tyto svátky byly ve znamení hlubokého neklidu. Těžko říci proč tomu tak bylo, ale i závěrečná věštba s naší tradiční bílou kobylou, ukazovala, že budoucí čas bude probíhat nejinak ve znamení záchvěvů nejistot a bojů. Však ten kdo vytrvá, dosáhne kýženého. Možná bude dobré popsat kterak probíhají tyto věštby. Znamení se hledala v kroku, frkání a neklidu koně jdoucího v kruhu. V průběhu toho pak překračoval jemu křížem přes cestu položená kopí a nakonec pojedl obětin. Svátky byly bez ohně neboť strašná sucha sužovala krajina a toliko jiskérky v ohnivém kotli připomínali oblast Muspelu.

MENU2
text TEXT TEXT