kult

bratrstvo

mythologie

pověsti a legendy

skriptorium

gothic

modlitby a zaklínadla

cesta devatera

weihnahtar

historie bratrstva

galerie

kniha návštěv

odkazy

E-mail

Ethika Starých obyčejů a Cesta Devatera ctností

Ethika

Víra starých obyčejů, neklade důraz ani tak na hluboké filosofické konstrukce a spekulace, jako spíše na způsob života, hodnotový systém a praktické skutky. Lze říci, že ethika vyznavačů Starých obyčejů se odvíjí od řádu matky země:,“ Pozoruj a naslouchej, hlasu nespoutané přírody“. Toto je ten nejčistší a nejdokonalejší kodex jejž nikdy nebude možné překonat a přes všechny zákoníky a normy které kdy lidstvo stvořilo, se k němu budeme v čase stále znovu a znovu vracet protože on je tím který vznikl již na počátku stvoření.

Pro vyznavače Vlčího kultu jsou jednoznačně vysněným vzorem, společenstva vlčích smeček. Dnes se mnohá společenství vyznavačů Severní tradice po celém svetě obracejí k takzvané cestě Devatera ctností, což je novodobý ethický kodex postavený na základě dochovaných tradic a obyčejů předkřesťanských pohanských národů. Pro člověka dnešní lidské společnosti budou tyto zásady, pokud u nich dohlédne do důsledků, většinou naprosto nepřijatelné, protože žijí v prostředí společnosti která je postavena na základech monoteistické kultury, jež považuje člověka za neomezeného vládce země. V životě ale mohou nastat a nastávají situace, kdy budete nuceni jednat zcela proti svému vnitřnímu přesvědčení. Možná budete muset někoho zabít, oloupit, či budete muset vzít rukojmí, a přesto můžete dělat správnou věc. Co je ale za všech okolností neodpustitelné je dopustit se zrady. Dále pak platí, za všech okolností ctít zákony Matky Země. Všiměte si že zde neřešíme zákony a trestní řád současné společnosti, které samozřejmě mluví zcela jinak, protože ony jsou především odvozeny od rozdílných náboženských principů a etiky křesťansko-judaistické, monoteistické věrouky. Před tisíci lety i zde v Evropě platily zákony které daleko více odpovídali lidské přirozenosti právě díky stále ještě silné provázanosti s matkou Zemí. Právě pro silnou provázanost náboženství s praktickým životem, není severská tradice cestou osamělých mystiků, ale cestou těch, kteří vytvářejí nebo alespoň usilovně hledají společenství spřízněných duší.

Dost často se stává že vyznavači Starých obyčejů jsou označováni za přivržence totalitních ideologií. K tomuto lze napsat jen tolik, že každý kdo se stal pravověrným vyznavačem skutečných pohanských kultů ( Vyjímaje vyznavače hnutí Wicca, kde ethické principy obvykle nepřekračují rámec ethiky obecně přijímané moderní společností ) velmi záhy zjistil že jedinou přijatelnou ideologií, je pro něj jeho víra. A pakliže tato víra která zde působila po mnoho tisíciletí, někomu připomíná ideologie jejichž reálná existence nepřežila více než několik desetiletí, pak mu nezbývá, než odsoudit také stovky generací svých předků, nazpět do temnot dávnověků.

Cesta devatera ctností

Čest

Čest nechť provází naše jména. Čest je ta která zde zůstává ještě dlouho po té, co dozní cval kopyt koní, unášejících hrdinné jezdce do záhrobí. Stojí za to žít tak, aby se nám dostalo této pocty. Cesta cti je cestou zkrze devatero ctností.

Odvaha

Věříme že chvíle kdy umlkneme, ustoupíme či ustaneme v boji paralyzováni strachem, se nám budou vracet jako černá můra po zbytek pozemského života. V konečném zúčtování nejsou důležite vítězství či prohry, ale vůle k boji. Nejsme ovce pokorně očekávající rány osudu. Jsme dravci o své místo hodláme neústupně bojovat.

Pravda

Cesty pravdy, často přinášejí bolest a utrpení. Kde není pravdy, není ani cti, neboť křivost může očekávat jen stejnou odpověď. Zrádce zrazuje v konečném důsledku i sám sebe a jeho život se změní na pouhé, někdy i nekonečně dlouhé, očekávání odchodu z tohoto světa.

Věrnost

Věrnost je ctností. Věrnost bratrům, sestrám, předkům, zemi a bohům. Odvěký řád Matky Přírody budiž nejvyšším zákonem. Člověk je pouhou součástí přírody, nikoliv jejím vládcem. Žádný druh není lepší nebo horší, je pouze jiný. Země je naší matkou nebesa, otcem. Země je tělem, voda krví, vzduch dechem, oheň životem. To je naše víra. Víra v zemi, bohy, předky ať už v časech klidu a hojnosti nebo v osudovém tanci se smrtí uprostřed bitevního pole.

Sebeovládání

Křivdy spáchané na našem lidu ať nezůstanou nepomstěny. Umíme však čekat, neboť tak nám velí odvěký zákon lovců. Naše těla i mysl jsou našimi zbraněmi. Vzpomínáme s úctou na ty, kteří se museli vracet na tento svět, aby pomstili staré křivdy.

Pohostinnost

Jsme vstřícní vůči příchozím. Smutný je pohled na osamělého hosta. Naše srdce i dveře našich příbytků jsou otevřené. Dobře jednáme s tím, kdo s dobrým přichází. Kdo přijme hosta pod svou střechu, stává se po dobu jeho přítomnosti jeho ochráncem a taktéž se stává odpovědným za jeho skutky. Avšak nemrháme svou laskavostí na ty, kteří ji budou pouze využívat. Nejsme nakažení vírou všeobjímající lásce a rovnosti. V první řadě stojí naši blízcí, náš klan, naše země a někde v dálce beztvará lidská společnost.

Úsilí

Nic nepřijde samo od sebe. Odvěký řád byl narušen, protože jeho nepřátelé se činili a naši předkové se nechali ukolébat představou o jeho neměnnosti. Proto se očekává od každého z nás, že nasadí všechny své síly za návrat starého řádu světa. Máme jen několik desítek let existence na tomto světě a toto je válka která nikdy nekončí. A až padneme na jejím bitevním poli, budeme moci hrdě předstoupit před bohy a říci: " Svůj úkol, jsme splnili, jak jen to bylo časem nám daným umožněno."

Nezávislost

Jsme svobodní. I před svými bohy stojíme vzpřímení a proto přijímáme všechny vůdce jen ze svobodné vůle. Proti nám jde zástup a i kdyby každý sám a poslední, nenechá se strhnout šedivým proudem. Jsme silní i když jsme sami. A i kdybychom přišli o vše, naší víru a svobodného ducha nám nikdo nemůže vzít. Máme právo činit co chceme, ale zároveň také povinnost nést za to plnou zodpovědnost. Stojíme mimo dobro a zlo. Jsme horší než zlo a lepší nežli dobro.

Vytrvalost

Každý z nás má svůj úděl pro který vstoupil na tento svět. A každý pak bude mít možnost svobodné volby. Ten kdo ustoupí, pravděpodobně prožije svůj život v ústraní.Avšak na druhou stranu, ten kdo svůj osud netrpělivě přivolává, nechť počítá, že jeho naplnění se může přibližovat mílovými kroky. Nikdy se nevzdávat a jít za svým snem, byť by se zdál být sebevíce nedostupným a pošetilým. Protože ti kdo takové sny zasévají do našich myslí, nic nedělají náhodně. Protože jsme děti bohů. Protože naději nelze zničit.

* 26.11.2006
byly přidány nové fotky do galerie.
text TEXT TEXT